Středeční výlety, 27. července
Historickou tramvají na setkání s Martinů, Janáčkem a Dvořákem
Institut Bohuslava Martinů byl založen v roce 1995 a funguje jako mezinárodní hudebně-dokumentační, informační a vzdělávací centrum o životě a díle tohoto skladatele.
Knihovna Institutu je otevřená veřejnosti a nabízí všechny tištěné i rukopisné dokumenty týkající se díla skladatele, nahrávky a mnoho dalších materiálů.
Institut Bohuslava Martinů sídlí v Kobylisích, kam dojedeme od místa kongresu historickou tramvají, ze které je krásný výhled na místa v centru Prahy.
Po prohlídce knihovny Institutu bude následovat malý koncert s občerstvením v sále Nadace Bohuslava Martinů a prezentace vybrané produkce hudebního nakladatelství Bärenreiter Praha.
Muzeum Antonína Dvořáka, Nové Město
Muzeum Antonína Dvořáka se nachází v budově bývalého barokního letohrádku hraběte Michny z Vacínova. Budovu postavil v 18. století významný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer, sochy v zahradě pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Epozice muzea přináší vhled do života Antonína Dvořáka a k vidění jsou zde některé originální předměty z Dvořákova bytu. V bohatě zdobeném sále v prvním patře, kde se konají koncerty, je možné navštívit výstavu Antonín Dvořák: Inspirace přírodou, která přibližuje skladatelův vztah k přírodě a její výrazný odraz v jeho tvorbě.
Po exkurzi bude následovat krátký koncert.
Národní muzeum - České muzeum hudby
(pěší procházka – cca 1 km)
České muzeum hudby je nejvýznamnější institucí v České republice, která shromažďuje hudební památky a dokumentuje hudební kulturu v Čechách od středověku do současnosti. Sbírá hudebniny, písemnosti, ikonografický materiál, zvukové dokumenty, tiskovou dokumentaci, libreta, knihy, hudební nástroje.
Počátek hudební sbírky sahá do roku 1818, teprve až v roce 1946 bylo založené samostatné hudební oddělení, v roce 1976 bylo připojeno Muzeum Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.
V současné době má muzeum 5 sbírkových oddělení: hudebněhistorické oddělení, oddělení hudebních nástrojů, Muzeum Bedřicha Smetany, Muzeum Antonína Dvořáka a Centrum pro dokumentaci populární hudby.
Programem exkurze v Českém muzeu hudby bude komentovaná prohlídka expozice hudebních nástrojů a prezentace nejzajímavějších sbírek z hudebněhistorického oddělení.
Židovská Praha
(Pěší vycházka)
Navštívíme tato místa spjatá s historií Židů v Praze 1:
Maiselova synagoga byla postavena v letech 1590-92 na základě privilegia císaře Rudolfa II. Jejím zakladatelem byl primas pražského Židovského města Mordechaj Maisel.
Na svou dobu neobvyklý trojlodní chrám v renesančním stylu zbudovali stavitel Juda Coref Herz a Josef Wahl.
Roku 1689 synagoga při požáru ghetta vyhořela a následně byla několikrát přestavěna. Do současné novogotické podoby byla obnovena podle projektu prof. A. Grotta v letech 1893-1905.
Pinkasova Synagoga (vchod z ul. Široká 3)
Pinkasova synagoga je druhá nejstarší dochovaná synagoga v Praze.
Synagogu nechal roku 1535 postavit v pozdně gotickém slohu jeden z významných členů pražské židovské obce Aron Mešulam Horovic. Podle jeho vnuka, rabína Pinkase Horovice, pak patrně získala své jméno – Pinkasova škola. Stavba sloužila jako soukromá rodinná modlitebna a v její blízkosti byla zřízena rituální lázeň (mikve). Do své původní podoby byla synagoga obnovena v letech 1950-54.
Starý židovský hřbitov (entrance only from Široká 3)
Starý židovský hřbitov patří k nejstarším židovským pohřebištím na světě a spolu se Staronovou synagogou nejvýznamnější památku pražského Židovského Města. Cestovatelský magazín National Geographic jej řadí mezi deset turisticky nejzajímavějších hřbitovů světa.
Byl založen v první polovině 15. století. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1439, poslední pohřeb se konal o 348 roků později. Areál hřbitova byl během staletí vícekrát rozšiřován, ale jeho plocha přesto nestačila potřebám Židovského Města. Zesnulí tak byli ukládáni do země v až deseti vrstvách nad sebou.
Klausová Synagoga (U Starého hřbitova 3a)
Klausová synagoga je největší synagogou pražského Židovského Města.
Na jejím místě stávaly od 16. století tři menší stavby, nazývané „klausy“ – mimo jiné ješiva, židovská škola pro studium Talmudu, kterou založil proslulý rabi Löw. Po požáru ghetta roku 1689 vyrostl na stejném místě roku 1694 v raně barokním slohu jediný chrám.
Klausová synagoga byla druhou hlavní synagogou pražské židovské obce a působila zde řada jejích významných rabínů, sloužila také jako modlitebna pražského Pohřebního bratrstva.
Obřadní síň (U Starého hřbitova 3a)
Obřadní síň u Starého židovského hřbitova byla zbudována na místě starší budovy pražského Pohřebního bratrstva (Chevra kadiša) v letech 1906-08 v novorománském slohu. V prvním patře budovy byla místnost pro rituální očistu zemřelých, v druhém patře spolková místnost Pohřebního bratrstva.
Svému účelu budova sloužila do konce první světové války. V roce 1926 se stala součástí židovského muzea.
Staronová Synagoga (Maiselova 18)
Pražské varhany: Putování po varhanách pražského Klementina
Pěší procházka, 300 m
Bývalá pražská jezuitská kolej Klementinum je nejen sídlem Národní knihovny České republiky, ale má své místo i v dějinách české hudby, o čemž mimo jiné vypovídají i zdejší varhany. Ve třech chrámových prostorách najdeme totiž čtvery velmi zajímavé barokní varhany, které vypovídají o hudební historii jezuitské koleje v době jezuitů i po jejich zrušení.
Nejstarší nástroj v kostele sv. Klimenta, pochází z počátku dvacátých let 18. stol., tedy z doby těsně po dostavbě chrámu. Podle tradice je jejich autorem jistý Antonín Streit.
Nástroj, který byl pořízen ještě za působení jezuitů, jsou jednomanuálové varhany na kůru Zrcadlové kaple. Jejich autorem je zřejmě Tomáš Schwarz, jezuitský bratr laik a jeden z nejvýznamnějších domácích varhanářů baroka.
V oltářním prostoru téže kaple stojí druhý nástroj z 2. poloviny 18. století. Postavil je zřejmě některý loketský, či západočeský varhanář.
Největší a také nejmladší jsou varhany v kostele sv. Salvátora. Byly zřízeny až po zrušení jezuitského řádu pro potřeby arcibiskupského semináře.
Od hudebnin ke gramofonovým deskám
Pěší procházka, 2 kmKomentovaná procházka k historii prodeje hudby v centru Prahy
Praha hudební: Procházka Prahou po stopách hudebních osobností
Praha, mnohdy označovaná „konzervatoří Evropy“, hostila mnoho slavných osobností hudebního světa. Jejich návštěvy se zapsaly a zapisují jak do srdcí Pražanů, kteří jejich vystupování rádi navštěvovali, tak i do srdcí jejích návštěvníků. Hudebníkům poskytovala vždy vřelé přijetí a místa, jimi navštívená jsou dodnes hrdě označena jejich bustou, či alespoň zprávou o jejich pobytu. Vydejme se po stopách Mozartových, Beethovenových, Lisztových, Weberových a mnoha dalších ulicemi Starého Města i Malé Strany a přenesme se do doby jejich působení v tomto obdivovaném městě. Určitě cestou potkáme i místa, která hostí i současné umělce a tak potvrdíme stokrát opakovanou větu, že Praha je opravdu městem hudby. Procházka povede z Klementina přes Staré Město, překročíme Vltavu a procházku zakončíme v malebných uličkách Malé Strany.
Astronomická věž a Klementinum
Pěší procházka, 170 schodůAstronomická věž byla postavena v roce 1722 do výšky 68 metrů. Na jejím vrcholu stojí olověná socha Atlanta nesoucího nebeskou sféru z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Výstavba věže souvisela s rozvojem astronomického bádání v Čechách. V době budování Klementina, v Praze pracovali takoví astronomové jako např. Tycho Brahe, Johannes Kepler, nebo Tadeáš Hájek z Hájku, kteří zde působili za vlády Rudolfa II. Astronomie patřila do učebního plánu jezuitské univerzity od jejího založení, observatoř byla ale v Klementinu založena až na podnět Josefa Steplinga, jejího prvního ředitele, v letech 1751-1752. Od této doby se Astronomická věž osazuje vědeckými přístroji a začínají se provádět astronomická měření. Hvězdárna byla od počátku pod státním dohledem, po první světové válce se stala součástí nově založené Státní hvězdárny Československé a klementinská věž byla až do roku 1928 její jedinou observatoří v Čechách. Hvězdárna v Klementinu působila až do druhé světové války.
S osobou Josefa Steplinga jsou také spojeny meteorologická měření. Ty zde začal provádět již v roce 1752, nebyla však pravidelná. Denní teplotní měření jsou tak zaznamenávány soustavně až od roku 1775, měření dešťových srážek se provádí od roku 1804. Veškerá mereorologická měření probíhají v Klementinu dodnes, stala se tak jedněmi z vůbec nejstarších na světě.
Návštěvníci Klementina dnes mohou ve věži vystoupat až do výšky 52 metrů, odkud se jim naskytne jedinečný pohled na Prahu a její nejkrásnější památky.
Před výstupem do posledního patra věže s ochozem je ale ještě třeba se zastavit v původní pracovně observatoře, kde byly umístěny menší astronomické, geofyzikální a meteorologické přístroje z 19. století, pocházející zejména z dílen jezuitských mechaniků a učenců. Většina těchto přístrojů je zde pro návštěvníky vystavena i dnes. Kromě astronomických a meteorologických pozorování se v pracovně prováděly také fyzikální pokusy. V první polovině 19. století se odtud měřil zemský magnetismus a atmosférický ozón.
Vysoká u Příbrami - Památník Antonína Dvořáka
Autobusem, 70 km
Budovu zámečku v novorenesančním slohu nechal postavit švagr Antonína Dvořáka, hrabě Václav Robert Kounic. Byla dokončena spolu s okolním anglickým parkem podle projektu architekta Čeňka Gregora roku 1878. Kounic Dvořákovi umožnil zámeček navštěvovat, kdykoli se mu zalíbilo; roku 1884 Dvořák od Kounice koupil nedaleký starší špýchar, který nechal přestavět na rodinný domek a učinil z něj pak letní sídlo, kam často jezdil s rodinou. Do Vysoké Dvořák zajížděl až do své smrti roku 1904. V letech 1897 a 1898 v zahradním domku na okraji parku žil a tvořil básník Josef Václav Sládek.
V parku se nachází dvě jezírka, z nichž jedno Dvořáka inspirovalo ke složení opery Rusalka. Zámeček je v současnosti upraven jako muzeum, které připomíná i osobnost hraběte Václava Kounice; nachází se v něm koncertní sál, knihovna a galerie, konají se zde i svatební obřady.
